Už při plánování stavby nového společného domova je potřeba se zamyslet nad tím, jak nejméně bude bude zatěžovat životní prostředí po dokončení i jeho provoz. Stavební povolení je vydáváno jenom v případě, jestli bude dům splňovat energetickou náročnost třídy A nebo B. Do čehož spadá nejen kvalitní zateplení, ale rovněž i alternativní zdroje vytápění. Stejně tak je nutné nutné využít veškerých přírodních zdrojů, které jsou k dispozici. A recyklovatelnými materiály lze rovněž snížit i spotřebu vody. U které jsou nejsou zásoby neomezené. Velkou výhodou majitelů těchto ekologických domovů je fakt, že tím do budoucna ušetří i svoje nemalé finanční prostředky.

Kvalitní opláštění je tím nejdůležitějším krokem, kterým lze zabránit únikům tepla a to až o třicet procent. Pečlivě izolovat je potřeba i vstupní dveře do nově vybudovaného domova. A stejně tak zvolit i dobře těsnící okna. Nabízených v různých odstínech na stavebním trhu. A vybavit je venkovním stíněním. Kterým lze v létě zabránit přehříváním  interiéru. A v zimě zase pomůže udržovat požadovanou teplotu v něm. Stejně tak je potřeba rozumně vybírat garážová vrata. Ta moderní mají těsnění mezi každou sekcí a tím, jak jejich konce doléhají až k zemi, pomocí těsnící gumy zajistí, že ani v největších mrazech nezamrzne.

Po nastěhování do nového domova je nutné omezit zbytečné svícení. Náklady je možné snížit nainstalováním úsporných žárovek, které spotřebovávají oproti klasickým o čtvrtinu méně energie. A životnost je desetkrát delší. U venkovního osvětlení jsou dobrou volbou pohybové senzory a automatické časovače, které lze ovládat i na dálku. Neplýtvat vodou lze také mnoha způsoby. Používáním úsporných domácích spotřebičů, nainstalováním termostatické růžice do sprchy v koupelně či využitím dešťové vody na zalévání zahrady. Čistý vzduch v novém domově zajistí především živé květiny a k úklidu je nejlepší používat prostředky, které jsou běžně v domácnosti či čisticí prostředky s eko označením.

Pokud máte pozemek a chcete si na něm postavit dům, jistě přemýšlíte nad tím, jaký to bude. Možností je spousta, ovšem v současné době hrají prim ty nízkoenergetické, jako jsou například nízkoenergetické domy Ostrava. Ty se na rozdíl od těch klasických vyznačují tím, že jejich konstrukce minimalizuje spotřebu energie. Jednoduše řečeno, spotřebujete zde v průměru méně za topení, vodu i elektřinu. To zní samozřejmě velmi dobře, a není tedy divu, že o něm mnoho lidí uvažuje. I zde však platí, že není vhodný pro každého. Tyto snížené náklady totiž nejsou zadarmo.

V první řadě je zde samozřejmě cena. Veškeré úsporné zařízení, stejně jako kvalitní izolace, která je tu použita, jsou poměrně drahé. V průměru tak za takový dům zaplatíme podstatně více, než kdybychom si postavili ten obyčejný. Když k tomu navíc připočteme fakt, že tento si v podstatě nemůžeme postavit sami, nýbrž musíme najmout profesionální firmu, cena se ještě zvýší.

Pak je zde také fakt, že ony úsporné přístroje a zařízení nejsou až tak pohodlné. Znamená to, že nám například ze sprchové hlavice bude téci méně vody. Že žárovka nebude vydávat klasické teplé světlo, nýbrž to studené, které známe z LED zářivek a které není ani zdaleka tak dobré pro oči. Kvalitní izolace zase znamená nutnost pravidelného větrání, a to i v nejtvrdších mrazech, aby se uvnitř nedržela vlhkost a aby byla umožněna dostatečná výměna čerstvého vzduchu.

Výměnou za to vám však budou značně snížené účty za energie, což v dnešní době rozhodně není k zahození. Jen je potřeba si spočítat, za kolik let se vám investice do tohoto typu domu vrátí, a o kolik tímto způsobem ročně ušetříte. Tak zjistíte, zda se vám stavba nízkoenergetického domu skutečně vyplatí, nebo za pro vás bude lepší ten klasický. Ani ten bychom totiž neměli zavrhovat, neboť i on má své nesporné https://theses.cz/id/4kmsul/Diplomov_prce_Lucie_Pokorn.pdf výhody.

Žil jsem už za dob takzvaného minula. A tak si pamatuji, jak jsme byli vychováváni k tomu, abychom se v této zemi a ve východním bloku cítili být doma. Propaganda nás válcovala, byli jsme utvrzováni v tom, že právě tady je to nejlepší a že můžeme být rádi, že žijeme v tom, v čem žijeme. A my jsme to aspoň na veřejnosti poslušně papouškovali, protože jsme neměli na výběr. Jak pravil černý humor, měli jsme u nás sice svobodu projevu, ale na rozdíl od západu už ne i svobodu po projevu.

Prostě jsme museli být smířeni s tím, že budeme navždy doma tady, za železnou oponou. A spousta lidí rezignovala. Ne každý se mohl dostat za hranice ‚tábora míru a socialismu‘, a z těch, kdo se tam dostali, se ani zdaleka ne každý rozhodl tam zůstat a o svém opravdovém domově si rozhodnout sám. Protože ti, kdo by tam zůstali, by odsoudili ty, kdo zůstali ‚doma‘, k represím ze strany režimu, před nimiž nebylo úniku.

Měli jsme tedy tehdy domov, ale doma jsme se v něm právě moc necítili. A je dobře že ty doby už dávno odvál čas. A že už u nás vyrostla nová generace, která si může o svém domově rozhodovat sama, svobodně a bez nátlaku.

Dnes už je každý svého štěstí strůjce. Ale co to znamená? Někdo se chopil příležitosti a dokázal ji využít. A mnohým se to jistě ještě podaří také. Ale současně je tu pořád ještě mnoho těch, kdo si zvykli na postavení psa uvázaného u boudy. I když už uvázaní nejsou, stále ještě ze zvyku doběhnou jenom tam, kam je dřív řetěz pustil, a tam se zastaví. A dál, za nějakým tím svým snem, nejdou. Jsou spokojení s tím, že dostanou nějakou tu pohozenou kost a že mohou svým novým pánům aportovat. A jsou vděční za každý rádoby dar.

Těm posledním bych jejich volbu klidně přál. Když se v pozici otroků cítí jako doma, budiž jim přáno. Jenže, jak je vidno, tito ve volbách táhnou celou naši společnost do nového minula. A nedivil bych se, kdyby jednou zase prosadili pevnou ruku totalitního režimu. Aby tu byli doma jako kdysi. V kriminále, který jim dával pocit jistoty. A ze kterého nebylo úniku.