Jedním z nepostradatelných zařízení dneška je rozhodně mobilní telefon. Mnohdy dáváme větší pozor, zda máme sebou ten, spíše než doklady. Nezbytný je v podstatě už i pro malé děti, i když ty obvykle vlastní nějaký levný tlačítkový model namísto moderního chytrého přístroje. Zde je zajímavé si uvědomit, že tyto se u nás objevily teprve před dvěma desítkami let, a k jejich masovému rozšíření došlo ještě později. Nejsou tedy u nás ani zdaleka tak dlouho jako jiné věci, které považujeme za nezbytné k životu. Přesto bez něj nemůžeme být, ať se nám to líbí nebo ne. Ale proč, když dříve jsme se bez něj obešli?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že tehdy měla v podstatě každá domácnost zavedenu pevnou linku. Nebyl tedy problém se dovolat, pokud byl někdo doma. Samozřejmě se někdy stalo, že doma nikdo nebyl, avšak tehdy to nebylo až tak obvyklé. A v pracovní době se dalo jednoduše zavolat danému člověku do zaměstnání. Samozřejmě se můžeme ptát, co když se něco stalo na ulici – například jsme byli svědky nehody a chtěli jsme zavolat záchranku nebo policii. Ani tehdy jsme nebyli ztraceni. Dříve byly v podstatě na každém rohu telefonní budky, které jsme mohli použít. Ty byly na klasické peníze, později pak na speciální kartu. Využít jich však mohl každý.

Dnes už je bohužel prakticky nikde nenajdeme – právě díky mobilním telefonům nejsou potřeba. Ano, jsou místa, kde stále existují – například na dálnicích nebo v tunelech metra, tedy v místech, kde se dá očekávat slabší signál, avšak o těch mnoho lidí ani neví.

Vzhledem ke změnám, které proběhly, je však jasné, že dnes jsou mobilní telefony v podstatě nezbytné, pokud chceme komunikovat s ostatními. A je pravdou, že v tomto ohledu jsou podstatně lepším řešením. Jen je škoda, že jsou jejich dobré vlastnosti někdy také zneužívány, a to nejen k podvodům.

V dnešní době je mobil opravdu hodně důležitý. Nebo pro vás mobilní telefon není vůbec důležitý. Podle mého názoru, kdyby někdo řekl, že nechce mobilní telefon, že by to asi nebyla tak úplně pravda. Protože mnoho lidí touží po mobilním telefonu. A to hlavně malé děti, ale řeknu vám, že mému otci, kterému je pětapadesát let, tak on si poprvé koupil svůj první dotykový mobilní telefon. On měl celou dobu takový tlačítkový mobilní telefon. Řeknu vám, že jsem ani nevěděla, že se ještě prodávají klasické tlačítkové mobilní telefony. Vždycky jsem měla za to, že třeba už posledních deset let vůbec tlačítkové mobilní telefony neexistují.

Že se takové mobilní telefony vůbec nevyrábějí. Možná ne, ale otec měl tak úplně starý mobilní telefon, že mu opravdu vydržel. Že třeba na něj dával takový pozor. Ale potom už se rozhodl, že si už také konečně pořídí nějaký dotykový mobilní telefon. Pořídil, co takový úplně obyčejný dotykový mobilní telefon. Ale ono mu to stačí. On sám říká, že mobilní telefon má jenom na volání anebo na psaní zpráv. Tak tohle zase stačí, ale mě by tenhle mobilní telefon rozhodně nestačil. Já na svém mobilním telefonu dělám videohovory anebo také píšu nebo se učím, čtu tam knihy a podobně.

A mám tam samozřejmě také sociální sítě a různé mobilní hry. A myslím si, že dnešní doba a dnešní mládež hlavně chtějí mobilní telefon na to, aby mohli fotografovat nebo dělat videohovory, nebo také třeba hrát hrůzné mobilní hry. A můj malý syn, kterému je sedm let, tak už také má svůj vlastní mobilní telefon. Má vlastní dotykový mobilní telefon, moc si ho přál, a tak ho dostal minulý rok na Vánoce. Byl to téměř jeho jediný dárek, ale byl z něho tak opravdu nadšený, že snad ani další dárky by snad neunesl, že už by ani snad jiného nechtěl. Můj syn je opravdu rád, že mám mobilní telefon. Mnoho lidí říká, že dětem mobilní telefon do rukou nepatří, ale já si tohle nemyslím.