Když se řekne láska, tak co si pod tím představíte? Mnoho lidí si představí lásku takovou, když muž miluje ženu anebo když žena miluje muže. Ovšem ale není láska jako láska. Láska samozřejmě může být i láska k dítěti a tohle právě zažívám já. I když jsem šest let bez partnera, ale mám tříletého syna, prostě se to stalo. Otěhotněla jsem a muž ani neví, že má dítě. Mě to ale nevadí. Stejně jsem si dítě přála, ale dlouho jsem nemohla najít partnera. Tak jsem si říkala, že když už jsem náhodou otěhotněla, že si miminko nechám, v té době mi bylo sedmadvacet a taky jsem si říkala, že na první dítě je to opravdu ideální volba a povím vám, že na své první dítě jsem se opravdu hodně těšila.

Ani nevíte, jak moc jsem se těšila. A ihned v prvním trimestru jsem začala nakupovat různou výbavičku pro dítě. Moc jsem se těšila. Nikoho to ale ani nepohoršovalo. Byla jsem ráda, protože každý věděl, že o vztah s mužem nestojím, protože už jsem se tolikrát spálila, že jsem tušila, že i nová láska dopadne katastrofálně. Kolikrát se mi stalo, že když jsem byla opravdu hodně zamilovaná a byla to láska na první pohled, tak on mě potom podvedl. Tohle se mi stalo dvakrát, vůbec nevím, co jsem z toho vždycky vybírala za muže, že jsem se vždycky zamilovala do někoho, který mě vždycky do roka opustí anebo mě podvede, jednou mě docela také fyzicky a psychicky týral, tak jsem si řekla, že si dám alespoň pět let pauzu.

A z pětileté pauzy se vyklubalo sedm let a mám syna. Jsem opravdu ráda, že povím vám, že mateřská láska je opravdu nádherný cit a myslím si, že mateřský cit nepřebije žádná láska, i kdybych se zamilovala do muže, tak si myslím, že mateřská láska je vždycky opravdu ta nejdůležitější a ta největší pro každou ženu. Samozřejmě, že jsou i výjimky, ale myslím si, že kolem mě jsou samé ženy, které své děti vždycky opravdu nade vše milují. 

Jestliže se můžeme s něčím setkat, pak je to to, že i žena potřebuje někdy pomoci. Stává se, že se ženě neudělá dobře, a i když se kolikrát snaží fungovat tak, jak fungovat má, jde to jen velmi těžko. Ženy to mají tak, že i když jim není dobře, snaží se věnovat běžným věcem, jako každý jiný den, ale mohou nastat situace, kdy daná žena na tom nebude dobře a jediné, co bude zvládat je zajít si na toaletu. V případě, že má daná žena malé dítě to nebude zrovna snadné. Právě v takové situaci by nebylo na škodu, pokud by dané ženě někdo pomohl. Muži obvykle nejsou tak vstřícní, že by pomohli i když se najdou tací, kteří rádi pomůžou.

Pokud by se někdo ženě nabídl, že by pomohl a je jedno, jestli se bude jednat o matku samotné ženy nebo její tchýni, udělalo by to ženě určitě radost. Pomohlo by jí si odpočinout a postavit se na nohy. Ne vždy se žena potýká s nějakou dlouhodobou nemocí, takže je to mnohdy tak, že se vyspí, uvaří si teplý čaj, chutný vývar a hned se jí udělá lépe. Je ale potřeba, aby si žena mohla daný spánek dopřát. Jestliže víte, že má někdo z rodiny malé dítě a daná žena je zrovna nemocná, věřte, že ocení, pokud jí nabídnete pomoc. Člověk bude rád. Ženy to mají tak, že si o pomoc neřeknou a pokusí se vše samy zvládnout.

Nabídněte se proto sami, že pomůžete. Uvidíte, že daná žena to rozhodně ocení. V dnešní době je to o tom, že se ženy snaží vše zvládnout samy. Bylo by ale daleko lepší, pokud by si nechaly pomoct, a to například v době, kdy jim skutečně není dobře. Je mnoho důvodů, proč se žena nemusí cítit zrovna nejlépe. Příkladem může být nemoc. Rozhodně není nic příjemného, pokud je žena nemocná, a ještě se musí o vše starat. Pomoc druhých je něco, čeho by se neměla žena bát. Je ale potřeba říct si. Určitě se někdo, kdo pomůže, najde. Nebojte se toho, že by druhým vadilo vám pomoci. Rozhodně ne. Kolikrát vám rádi pomůžou.

Jestliže si můžete něčeho všimnout, je to to, že každý člověk má jiný životní styl. Každý z nás žije jinak. Jsou lidé, kteří své peníze utrácejí, jak jen to jde a jsou tací, kteří se snaží co nejvíce šetřit a to proto, aby získali co nejvíce peněz a po čase si mohli koupit něco, co už dlouhou dobu chtějí. Každý člověk to má jinak. Nejideálnější je, pokud má člověk možnost, jak šetřit, tak si i dovolit alespoň dvakrát za měsíc jet někam na výlet. Je mnoho lidí, kteří velice rádi poznávají nové věci a místa, ale nemohou si něco takového dovolit, protože by si nemohli odložit určité peníze bokem.

Je rozumné, pokud si člověk odkládá a to proto, že nikdy nevíte, kdy budete dané peníze potřebovat. Je jen velmi málo lidí, kteří si v dnešní době mohou, jak odkládat, tak i jezdit na různé výlety. Pokud byste si něco takového přáli, bude zapotřebí pro to něco udělat. Co? Ideálně si najít práci, která vám bude vydělávat mnohem více peněz, abyste si mohli obojí dovolit. Pokud patříte mezi ty, kteří to mají tak, že jakmile dostanou výplatu, tak jí během pár dní utratí, měli byste s tím něco dělat. Jestliže máte na konci měsíce problém fungovat a jen počítáte peníze, není to dobře.

Lidé by si měli uvědomit, že mohou žít daleko lépe, ale je potřeba se nad tím vším dostatečně zamyslet a udělat si plán toho, jak na to jít. Mnoho lidí má pocit, že je šetření omezuje a nemohou si kvůli němu dovolit to, co si dovolit chtějí. Věřte, že čím dříve se naučíte, že je dobré si něco odkládat, tím lépe. Na konec můžete zjistit, že odkládat si něco málo není na škodu. Uvidíte, že všechno může být daleko lepší, než tomu bylo teď. Je na vás, jak se rozhodnete. Člověk to ale opravdu nemusí mít tak, že bude doufat, že to nějak do další výplaty zvládne. Jak budete žít je na vás. Pokud ale chcete změnu, je dobré začít něco dělat.

Mnoho žen každý den řeší problémy se svým vzhledem. A když to nejsou problémy, které by se měly týkat jejich vzhledu, tak jistě aspoň někdy řešily svoji postavu. Přitom základní pravidlo je velmi prosté a je to hlavně fakt, že se snažíme být co nejvíce sami s sebou spokojeni. Protože když budeme mít normální sebevědomí, muži to na nás jistě poznají, a i když neshodíme ani jedno kilo, změna bude pro nás opravdu viditelná. A tak tedy dámy, vždy se mějte rádi i svůj vzhled a svoji postavu. A to je první důležitý krok k tomu, jak vypadat co nejpřirozeněji. Být totiž krásná opravdu přirozeně je snem mnoha z nás. A pro některé ženy, které jsou již starší je velmi těžké stárnout přirozeně.

Nejsou totiž schopné přijmout fakt, že stárnutí k životu patří a my bychom na sebe měli být stále hrdé. Stárnutí není prohra, stáří je ta nejpřirozenější krása na světě. A existují tedy nějaké osvědčené triky, jak o sebe pečovat abychom byly co nejvíce přirozené? Jistě, že takové rady existují. A je jich jistě nespočet, ale vždy bychom měly mít na paměti, že není krása jenom fyzický vzhled. Když se někdo limituje jenom na tento atribut o dost sám sebe připravuje. Vždyť přeci krása vnitřní je stejně nebo dokonce i více důležitá. A při kontaktu s osobou, která je tedy hezká na povrchu, ale je ošklivá zevnitř, jistě se vám líbit nebude ani kontakt s ní vám jistě nebude příjemný. A tak tedy dbejme i na tu krásu vnitřní, která je moc důležitá.

A tím se jistě myslí to, jak se chováme k sobě i k okolí. Jak spolu jednáme a jaké emoce pociťujeme. A na jaké myšlenky se zaměřuje a co celkově vyzařujeme. A pokud se nám nebude líbit co vidíme tak se to dá jednoduše změnit. Ale dalším důležitým krokem je chtít. A mít víru, že i po prvním nezdaru to nebudeme vzdávat. A naučit se vytrvat. A dejte si takovou malý úkol, že tuto změnu se pokusíte dodržovat alespoň jeden měsíc. A když se nic nezmění, nebudete v tom jednoduše pokračovat. Takže se zkuste zaměřit na zdravou stravu, zkuste chodit o nějakou tu hodinku dříve spát a zkuste meditaci anebo jinou techniku relaxačního odpočinku. Pečujte o svou pleť a dbejte na každodenní, kvalitní odlíčení pleti a také na kvalitní hydrataci, a to nejenom obličeje, ale celého těla. A vyhněte se stresu a zkuste si svůj život užít. 

Každý člověk vnímá krásu úplně jinak. Kdyby se krása měla točit jenom kolem lidí, a to hlavně kolem žen, tak by byl svět opravdu hodně smutný. Svět by přišel o tu krásu kolem, proto si myslím, že by člověk měl vnímat také krásu okolí. Jako například krásu přírody, například já jezdím velice často do lesa. Jezdím polem do lesa, tam mě to moc baví. Tam je opravdu hodně přírodní krásy. A když už se bavíme o přírodní kráse, tak vám řeknu, že opravdu přírodní krása je vždycky ta nejvíce vzácná. Je to opravdu nejvzácnější dar přírody. Opravdu nerozumím tomu, když každá žena v poslední době chce mít úplně upravený obličej, napíchaný botoxem a tak podobně.

Podle mého názoru se to snad mužům ani nelíbí. Já si myslím, že každý muž vždycky chce mít na ženě alespoň něco kousek přírodního. Například, kdyby můj partner za mnou přišel a řekl mi, abych si také nechala napíchat rty anebo nechala vytetovat obočí, tak bych ho hnala opravdu koštětem. Proto si myslím, že každý člověk by měl také uvažovat nad tím, co řekne tomu svému druhému partnerovi. Jestli ho bude nutit například do nějakých plastických operací anebo do jiných změn, tak to potom znamená, že by vlastně člověk mohl o toho člověka přijít.

Tady člověk vlastně musí vědět, co může říct svému partnerovi. Logicky nikdo není dokonalý. Každý člověk nějak vypadá. Každý člověk má svou krásu úplně jinde a jinou. Každý člověk také má jiné myšlení. Tady jednoduše nejde říct, co je dokonalé, protože podle mého názoru dokonalá krása vůbec neexistuje. Každý člověk je svým způsobem krásný, každý člověk je jiný a tohle bych si lidé opravdu měli uvědomit. Nechápu, proč se ještě lidé řadí mezi atraktivní a neatraktivní. Myslíte si, že tohle je dobře? Podle mého názoru rozhodně ne, protože každý člověk je jiný. A říká se, že ve světě má každý člověk svůj dokonalý protějšek, svého partnera pro celý život. 

Už to, že reklama zaujala, je pro toho, kdo ji někomu zadal a ten ji někam umístil znamení, že se může jednat o potenciálního zákazníka. Každý, kdo pak klikne na tuto reklamu, nebo zadá do vyhledávače název firmy nebo zboží, stává se možným kupcem. Tudíž může majiteli přinést zisk, a to je to oč tu kráčí. Tento zisk je však třeba spočítat proti nákladům na reklamu. A že ta není laciná, to ví každý z branže.

Proto se každý snaží zaplatit co nejmenší sumu, jenže to pak může být na úkor kvality či viditelnosti. A reklama, která není vidět je k ničemu.

Existuje však cesta, kdy je reklama skoro zadarmo, tedy, skutečně se za ní za jako takovou neplatí. Jde o reklamy na webových internetových stránkách. Konkrétně je to takzvaná PPC reklama. Zde se neplatí za umístění, ale až za to, když na ni zájemce klikne. Je zde tedy stoprocentní jistota, že se ten někdo ocitne přímo na webu a že má o zboží zájem, jinak by na tuto reklamu neklikal. Takže vlastně tato PPC reklama správa, které je pro jednoho zadarmo mu pak může vydělat velké peníze. Ovšem samozřejmě musí být umístěna na webu, který je navštěvován, protože když tomu tak není, nevydělá nikdo nic. Zadavatele samotného to mrzet nemusí, protože za to nic nezaplatil, ale také nemá odbyt.

Takže je skutečně lépe mít PPC někde kde je to vidět. A o to, aby web s reklamou vidět byl se zase stará specialista na SEO. Což je také taková dost složitá věc a jedinec by ji dělal jen velmi těžko. Ne, že by to nešlo, ale asi by to bylo na úkor kvality. SEO agentura proto zaměstnává specialisty z tohoto oboru a jsou to právě oni, kteří svým uměním drží webovou stránku tam, kde je vidět a kde má vysokou návštěvnost. Takže čím více lidí ji vidí, tím více lidí ji navštíví, a tak má možnost kliknout na PPC reklamu. Výsledek se pak projeví v obratu zboží, čí nabídky služeb.

Je pravdou, že valná většina z nás sní o jiném životě, než jaký v současné době vede. Může se to týkat zaměstnání, bydlení, ale také trávení volného času. Ovšem i když se skutečně snažíme, je pravdou, že tak, jak bychom si přáli, žít nemůžeme, a to hned z několika důvodů.

Asi není potřeba říkat, že většina z nás by snila o životě ve vile u moře, kde by nemusela nic dělat. A dá se pochopit, proč po tom toužíme. A také to, proč je něco takového značně nerealistické. Stačí si jen spočítat, kolik peněz bychom potřebovali, a zjistíme, že je to víc, než si mnoho z nás vydělá za celý život.

Dobrá, ale co když máme skromnější cíle? Co kdyby nám stačil rodinný domek tady v Čechách a práce, která by nás bavila? Je to i zde nemožné? V současné době bohužel ano, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je samozřejmě ten finanční. Za dnešní bytové krize je cena nemovitostí tak vysoká, že si rodinný dům může dovolit jen málokdo. Navíc, i kdybychom si na něj vzali například hypotéku, mnoho z nás nepočítá s dalšími náklady, které s tím souvisí. Jsou to například nezbytné opravy a úpravy, ale také řešení nejrůznějších problémů.

Co se zaměstnání týče, pak ani tady to není nijak růžové. Jistě, můžeme být zaměstnáni v oboru, který nás baví, avšak je pravděpodobné, že nás práce brzy uondá a daná věc nás bavit přestane. Například se zde setkáme s umořující byrokracií, spoustou zbytečných úkonů, a mnohdy i otravným kolegou.

Ukazuje se tedy, že co se životního stylu týče, musíme bohužel snížit svá očekávání a standardy. Je však pravdou, že i kdybychom dosáhli ideálu, který jsme si vysnili, například zmíněné vily u moře, rozhodně by to nebyla taková nádhera, jak bychom si mohli myslet. Proto je sice dobré směřovat k určitému životnímu stylu, ale zároveň také oceňovat věci, které máme dnes. To je skutečným klíčem ke spokojenosti.

Je pravdou, že jsme dlouhou dobu na vědu velmi spoléhali, a v mnoha ohledech stále ještě spoléháme. Nelze však pominout, že má hned několik problémů a věcí, které běžným lidem vadí. Jednou z nich je fakt, že se to, co říká, poměrně často mění. Typickým příkladem může být vznik lidské rasy, kdy se datování neustále posouvá jedním či druhým směrem, ale také zdravotnické rady. To samozřejmě vyvolává nedůvěru – jak si můžeme být jisti, že to, co tvrdí nyní, je pravda? Jak jí můžeme věřit?

Co si však běžný člověk neuvědomuje je fakt, že pro tyto změny je dobrý důvod, a že jsou v podstatě základem vědeckého pokroku. Principem je totiž to, co víme, neustále zkoumat pomocí nových prostředků a konfrontovat s novými údaji a objevy, které máme k dispozici. To však znamená také časté přehodnocování výsledků, což lidé nevidí rádi. Je to ostatně jeden z důvodů, proč někteří utíkají k náboženství. Nabízí jim totiž jistotu neměnnosti. Neuvědomují si však, že cenou za to je stagnace.

Ano, je pravdou, že občas to může způsobovat problémy, ovšem ani zdaleka ne v takové míře, v jaké si lidé myslí. Oblíbeným příkladem, který je uváděn, jsou cigarety. Tvrdí se, že je krátce po jejich vzniku lékaři propagovali a doporučovali je na nejrůznější, především dýchací, obtíže. Jako důkaz máme nejrůznější reklamy a spoty, ve kterých o tom lékaři skutečně hovoří.

Ovšem je potřeba vědět, že tyto nevypráví ani zdaleka celý příběh. Ve skutečnosti bylo jen minimum lékařů, kteří by cigarety doporučovali, a valná většina z nich byla placena nejrůznějšími tabákovými společnostmi, podobně jako zubaři, kteří vystupují v reklamách na zubní pasty a kartáčky. A jako na takové na ně musíme hledět – jako na herce, kteří jsou placeni za určitou roli.

Popravdě se ukázalo, že je nakonec lepší vše, co známe, neustále podrobovat skrutinizaci. Jen tak si totiž můžeme být jisti, že jsme neudělali chybu, a pokud ano, že ji najdeme a opravíme. Jistě, není to dokonalý systém a nenabízí absolutní pravdu. Ukazuje nám pouze, jaká je podle současných nejnovějších poznatků – a to by nám mělo stačit.

O lásce se toho říká mnoho. Já vám teď budu vyprávět jeden příběh, který znám a stal se přímo mojí nejlepší kamarádce, tak si tenhle článek rozhodně přečtěte. Myslím si, že vás zaujme. Tak v prvé řadě bych začala asi tím, že moje kamarádka je taková čistá duše. Prostě až moc hodná a řekla bych, že i naivní. Našla si přes seznamku partnera. A myslela si, že je to ten pravý, ale bohužel nebyl a to, že mu tak moc věřila hned na začátku, se jí pořádně vymstilo. Víte, co se jí stalo? Ten muž se zdál být hodný a milý, vypadalo to, že mají hodně společného a budou si v mnoha věcech rozumět.

No, a tak co se nestalo? Vyspali se spolu. Kamarádka mu věřila, znám její dobré srdce. Jenže zhruba za měsíc a půl randění s tímto člověkem zjistila, že je těhotná. A ta největší zápletka teprve přijde. Stalo se totiž to, že po tom, co mu tuhle novinu oznámila, jí on řekl, že v žádném případě na dítě není připravený, i když se pár dnů předtím bavili k společné budoucnosti a on proti dítěti vlastně vůbec nic nenamítal. Kamarádka zůstala v šoku, protože si myslela, že ji spíše podpoří, obejme a bude rád, že spolu čekají miminko. Ale když se s ním snažila mluvit, tak žádná odezva.

Prostě pokaždé suchá odpověď a řeči, že dítě nechce. A že si buď má vybrat dítě anebo jeho. A tehdy se mi se svým příběhem a trápením svěřila. Jasně, že jsem jí poradila, ať se na něj vykašle a dítě si nechá. I když to docela dlouho zvažovala, tak nakonec si miminko nechala a před pár měsíci se jí narodil nádherný chlapeček a ona je ta nejšťastnější žena na světě. Sice ztratila partnera, který za moc nestál, ale partner je pořád jenom partner. Dítě je přednější a ona udělala to správné rozhodnutí, že nešla na potrat, jak si on přál. Dokonce se jí potom ještě pokoušel dovolat, ale ona už s ním nechtěla ani mluvit, vůbec se nedivím.

Jsme spolu přes 4 roky. Nežijeme spolu. Společné děti nemáme, každý má jedno vlastní. Mám ho ráda, vážím si ho, ale dál už nemůžu. Vždy jsem byla veselá a plná energie. Ale on mě dostal do stavu, kdy mě ten život už opravdu nebaví. Koukám na vše negativně, kolikrát se přistihnu, že přemýšlím a chovám se k lidem jako on a neskutečně se sama sobě tím hnusím. On má dost často deprese, které neřeší. Vždy jsem se mu snažila pomoct až jsem nakonec skončila u psychologa sama. Je hodně náladový a člověk mu nemůže nic říct, aniž by neproběhla hádka.

Žádná z našich dovolených neproběhla v klidu. Teď má depresi, jsem opět v ignoruji a mě to užírá. I přes všechno špatné mám v tom city a nezvládám to úplně ukončit. Víte, jak se to říká. Když jsou v tom city, je to opravdu složité. A taky když si člověk například vzpomene na všechny ty krásné chvíle, které s tím druhým zažil, tak to taky úplně lehce nejde vymazat. Každý, kdo byl někdy zamilovaný, tak ten pocit zná. Jenže na jednu stranu má člověk prostě pocit, že s tím druhým už nemůže být a dal to nevydrží a na druhou stranu se od toho druhého člověka pořád nemůže odpoutat.

A teď aby to člověk nějak rozseknul, jenže pořádně ani neví jak, když má pořad ještě ty zbytky růžových brýlí a pořád se snaží toho druhého člověka omlouvat. Jasně, že ho miluji a pořád k němu mám hluboké pouto a city, ale na druhou stranu jsem nešťastná. A ať už se snažím dělat cokoliv, tak pokaždé to dopadne špatně. Buď mi zkazí náladu a pohádáme se anebo mám sama od sebe špatnou náladu, protože jsem z toho všeho už vedle a nevím, jak se k němu mám vlastně chovat. Snažím se kolem něj chodit laicky řečeno po špičkách, no ale poslední dobou pozoruji, že si stejně důvod, abychom se mohli opět pohádat najde, a to mě popravdě řečeno strašně ubíjí a ničí mě to, ale nevím, co s tím dělat.